Dnes začíná menší seriál po lyžařských střediscích. Postupně se zde podíváme na různá střediska z evropských zemí, které stojí za zmínku. Nemusí se proto jednat vždy o ty největší a nejznámnějsí, ale třeba o ty úplně malé a zapadlé, které naopak čekají na větší mediální popularitu a než se tak stane, můžete si pěkně zalyžovat v rodiném prostředí těchto malebných středisek. Dnes začneme menším střediskem Hochficht, které se nachází na rakouské straně Šumavy.

Středisko: Hochficht, Rakousko
Kde: Šumava, rakouská strana
web: www.hochficht.at
Sjezdovky: cca 14 km

Středisko se jmenuje podle stejnojmenné hory (Hochficht alias česky Smrčina) s vrcholem ve 1338 m. Celkem se rozkládá na svazích 2 kopců, uvažuje se do budoucna o rozšíření i na českou stranu hřebene.

Jak se tam dostat:
Dostupnost střediska z ČR se velmi zlepšila nedávným otevřením hraničního přechodu Zadní Zvonková - Schöneben. Na Šumavě v okolí Lipna se začíná slušně rozjíždět zimní turistický ruch, kdy řada hotelů začala právě díky Hochfichtu nabízet i zimní ubytování, dokonce včetně skibusu tam a zpět v ceně noclehu (viz např. www.hoteljestrabi.cz). Jinak je samozřejmě možné použít i vlastní auto. Parkoviště je až těsně u spodní stanice vleku a lanovky, takže pohodlí zajištěno.

Na kolik to přijde:
Hochficht se orientuje i na české lyžaře, takže ceny jsou rozumné a při porovnání se Špindlem v poměru cena/výkon vyjde jako jednoznačný vítěz. Celodenní permice vyjde na 27 euro, velice zajímavá je pak dopolední (ovšem až do 13.00) za 21 euro. Po lyžování lze zbylé europeníze utratit v samoobslužné restauraci u parkoviště, kde se dá najíst doslova za pár euro (klasický Germknödel stojí okolo 3-4 euro).

Testovací jízda:
Na vrchol Hochficht vyjedeme rychlou čtyřsedačkou. Odtud vede sjezdovka Standard, ta nejlepší. Široká pláň konstantního sklonu tak akorát na ostře řezaný obřákový i slalomový oblouk, délka 2 km. V horní části odbočuje ještě Schönbergabfahrt (1a), nabízející alternativu pro milovníky hlubokého sněhu, jelikož se tady většinou neupravuje. Na druhé straně od lanovky je ještě Stierwiese (č.2), která je s 3400 metry nejdelší, ale v některých pasážích velmi úzká, nebojme se použít ani slovo rukáv. Pokud tady narazíte na stádo "turistů", nemáte šanci, pokud jedete v dobré skupině, udržujte bezpečný odstup! Vydáme-li se "Standardním" způsobem, můžeme přejet na sjezdovku Reischlbergabfahrt (č.3). Kotva, která vede nahoru, je dost strmá, a zvlášĹĽ při jízdě o samotě si člověk zrovna neodpočine. Sjezdovka se kroutí lesem jako had, s častými změnami sklonu i směru, je ale také spíše úzká. Při malém provozu je to ovšem slušný zážitek.

V její dolní části odbočuje vpravo velmi široká pláň - Rehberg. Pokud hledáte ideální svah na nácvik carvingového oblouku, máte vítěze. Sklon je totiž tak malý a plynulý, že je možné lyže nechat prostě jet z kopce dolů. Je to zároveň i dobré místo na odpočinkové svezení. A teď vzhůru na Zwieselberg. Z horní stanice sedačky vede FIS sjezdovka (7a), kde se jezdí i svěĹĽák žen. Po délce postupně narůstá sklon a na konci už je to opravdu "hank", tak pozor na turisty. Na druhou stranu pak vede obstojná modrá Schwarzenbergabfahrt, kde se dostanete nejdál od centrálního parkoviště. Vršek je trochu na lokty a často se tam motá na malém prostoru hodně lidí, ale směrem dolů se to uspokojivě rozšiřuje a konečný dojem je slušný.

Co říci závěrem:
Hochficht nabízí velkou rozmanitost sjezdovek a nelze jej než doporučit všem druhům lyžařů. Oproti daleko větším střediskům v Rakousku je výhodou nižší cena i malá vzdálenost. Při pěkném počasí a špatné volbě termínu (zvlášĹĽ pokud se trefíte do našich či rakouských prázdnin) počítejte, že si ve frontě na vlek postojíte více než by vám bylo libo.