Uživatelská nabídka
RSS kanál
Náhodný obrázek
| Lyžování ve Francii v Meribel |
 |
 |
 |
 Jako každoročně jsme i letos odjeli na přelomu ledna a února lyžovat do zahraničí. Volba padla již po 4-té na francouzské středisko Tři údolí, konkrétně na Meribel (předtím vždy do Val Thorens). Ovšem letos jsme vyrazili v trochu menším složení, konkrétně ve čtyřech (tata, mama, já a Zuza). Ale to nejdůležitější krom lidí bylo počasí, které nám letos vyšlo naprosto vrchovatě. Od prvního do posledního dne svítilo slunce, přes noc teploty okolo -5°C, přes den pak v údolí +8°C, na vrcholcích -1°C až +2°C.S výstupem z mých hodinek Suunto jste se mohli setkat už v létě, když jsem si měřil některé tréninky. Tentokrát jsem si hodinky vzal i do Francie, abych změřil co jsme nalyžovali a jakých převýšení jsme dosáhli. Musím říct, že některé výsledky jsou poměrně slušné. No musím hned na úvod říct, že počasí je ve Francii diametrálně odlišné od toho našeho, takže zatím co u nás jsou metry sněhu, ve Francii je sněhu málo. Při lyžování proto bylo nutné dobře vybírat sjezdovky, které pojedeme. S těmi spodními nebyl problém, jelikož byly většinou uměle zasněženy, ovšem sjezdovky na vrcholcích byly pokryty pouze přírodním sněhem po kterém se povalovaly drobné kamené úlomky z okolních skal (mrchy jsou pěkně ostrý a dělají hnusné díry do skluznic). Je tedy pravda, že 99,9% tůrošů vklidu brousilo hrany přes všechny kameny, které se na sjezdovce našli (PS: mít ski servis se muselo vyplatit, jelikož mnohdy to jiskřilo víc než na silvestra), nám to zrovna po chuti nebylo, takže jsme si pečlivě vybírali sjezdovky na které se pustíme. Jinak tam kde bylo dostatek sněhu byl většinou ukrutný ice, takže každý večer jsem chtě nechtě trávil broušením hran, protože jinak bych se na sjezdovce nechytl. Nemluvě o tom, že i tak jsem už po obědě zase klouzal a udržet se na hraně v oblouku dalo kolikrát hooodně práce. Ale rozhodně si nestěžuji, protože jezdit na ledu mě bavilo víc než v prašanu, akorát bych potřeboval kapesní stroj na broušení, protože z těch ručních brousků mě ke konci už pěkně bolela ruka...přeci jen jsem musel každý večer brousit dva páry lyží....hrany tupé jako "prdel" jsem musel udělat břitvy. A teď už ke slibovaným výsledkům z hodinek Suunto X6hr. První den jsme vyrazili pouze po Meribel a Meribel-Mottaret, aby jsme prozkoumali místní sjezdovky.
První den byl takový zahřívací, takže jsme i poměrně brzo zkončili, ale na začátek nemělo cenu to přepálit, čekalo nás ještě hodně lyžování.
Druhý den jsem bohužel zapomněl hned od baraku zapnout hodinky, takže chybí první hodina lyžování, což se také podepsalo na celkově nastoupaných metrech, které mohly být o 1000-1500 m vyšší. Co se lyžování týká, vydali jsme se směrem do Val Thorens, bohužel ale rano odstřelovali laviny, takže naši cestu jsme brzo vzdali a vrátili se přes Les Menuires zpět do Meribelského údolí.
Třetí den padl náš výběr na kombinaci Meribel a Courchevel, kde jsou především mírnější, ale delší sjezdovky.
Středa byla ve znamění Courchevel. Po ranních jízdách na Sauliere jsme se ihned vydali do Courchevel a La Tania. Celkově to byl nejdelší lyžařský den, což je také patrné z celkově nastoupaných metrů (11 kilometrů směěrem nahoru a 11km směrem dolů). Ale i přitom jsme si udrželi velmi pěknou průměrnou rychlost klesání. Také maximální rychlost klesání je pěkná.
Ve čtvrtek byl výběr lyžování velmi rychlí, jelikož Zuzka sice byla s nama ve Třech údolích po druhé, ale ještě nebyla na Cime de Caron, což je nejvyšší vrchol střediska. Proto jsme se z Meribel-Mottaret vydali směrem do Val Thorens a na Caron. Ovšem ten sjezd byl úděsny, jelikož sjezdovka byla samá boule a najít rovný kousek bylo prakticky nemožné. Od tam jsme se pak vydali dolů do Orelle a zbytek dne jsme ztrávili ve Val Thorens a teprve na závěr jsme se přehoupli zpět do Meribelského údolí.
Poslední-páteční den se velmi podobal úspěšné středě. Jen program se musel přizpůsobit večernímu odjezdu. Drobné změny v trase se dělali i v průbehu dne. V poslední den jsme také našli velmi zajímavou a členitou sjezdovku do Courchevel 1300 - La Praz. Pátek byl také nejrychlejším dnem, kdy průměrná rychlost klesání dosáhla velmi slušných 110 m/s. |
